Tak, je to tu. Plná peněženka, prasátko zející prázdnotou a můj šťastně přiblblý úsměv- Takhle společně (tedy bez prasátka, to by to nevydýchalo) vcházíme do fotolabu a já prodavačce oznamuji, že si jdu teda jako pro ten foťák (ledabilý výraz, přeci nic zvláštního). Ona kývá že ví a odchází pro něj do skladu. Jakmile se vrací, ledabilost je tatam a začínají se mi chvět prsty. Úvodní řeči spíš neposlouchám než poslouchám a už se těším až si mazlíka (čti fotoaparát Nikon D3100) pořádně osahám 3:)
Ještě ve škole jsem si nabila baterii a jakmile jsem přišla domů, mohli začít první testy. Nejdřív pár fotek na úplný automat, potom jsem se nechala vést pomocníčkem Guide (průvodce). Světlo venku už jsem nestihla, ale zrovna přijela má malá neteřinka, takže jsem měla tu nejkrásnější a nejpřirozenější modelku <3
Některé z mých cvakálkovských pokusů:
Žádné komentáře:
Okomentovat